Rajdlos:
tipů na výlety mám dost. Záleží, jestli chceš chodit po značených cestách, nebo radši "bloumat" pustinou.
Pokud po značených cestách a chceš vidět z Jeseníků ty hodně zajímavé věci, klasika největší - Bílá Opava, Velká kotlina, Čertova stěna (to je dolů z Jeleního vrchu), oblast Keprníku, Vozky, Bílý Sloup, nebo Točník (krásná vyhlídka na Jeseník-město),Obří skály pod Šerákem.
Pokud rád chodíš necestou, pak velmi doporučuji lokalitu na východ od silnice Karlova Studánka - Vidly, směrem k Medvědí hornatině, oblast kolem vrchu Lyra, Spálený vrch a tam. Když najdeš na mapě vrch Lyra (to je vlastně asi 3km od místa, kde zaparkuješ, když jdeš na ten Ostrý vrch, co je na fotce, jenže opět směr východně od silnice), tak v lese je několik pěkných skalních útvarů s výhledem na Praděd, ale od východu - obvykle je vždy Praděd focen od Petrových kamenů nebo z hlavního vrchu či z horní nádrže Dlohé stráně. Od východu ale málokdy, protože tam nejsou značené turistické trasy a nebo jen velmi velmi řídce a lidi tam tedy moc nechodí. A od toho vrchu Lyra přes údolí směrem k Pradědu najdeš na mapě Prostřední vrch - nááádherné místo s nejvyšší (v Jeseníkcáh) skalní stěnou, lidprázdné,leč obtížně dosažitelné místo, oáza klidu, no prostě naše zamilované místo. A když tedy adrenalín, tak od toho parkoviště, o čem je řeč jdeš po Dřevařské cestě asi 2km a v místě, až se začně POPRVÉ stáčet dolů (zatím furt stoupáš), je nalevo od ní lesní cesta vyrytá těžkou lesní technikou - kdysi tam museli svážet dřevo po Kyrilovi-uragánu). Tou se dáš kolmo proti vrstevnici nahoru a kousek před pásmem vysokého lesa (cca po 350m) se dáš skoro neznatelnou stezičkou doprava po vrstevnici, která se záhy stočí nahoru a půjdeš po pěšině pořád, až narazíš na místo, které je na fotce. To je pod Ostrým vrchem. Fantastický výhled na loklaitu kolem obce Vidly, fakt krásná krajina, před sebou máš Praděd, kousek doleva pak Petrovy kameny, Ovčárnu. A odsud směrem na sever nebo SV uvidíš přes údolí skalní lysinu - to je ten Prostřední vrch. Tam se vydáš po vrstevnici nahoru-dolů. Je to namáhavá cesta, protože se to nezdá a v pralese (ano, tam je zbytek jesenického pralesa) ta stezka obča překonává různá prameniště všech možnýh potoků a potůčků, strmě padá do údolí, která přes horizont lesa nejsou vidět a jdes a jdeš a jdeš, až máš napravo pod sebou sedlo, ze kterého se vyšplháš na onen Prostřední vrch. My to šli se ženou loni koncem zimy, kdy už nikde nebyl sníh, ale tady ho bylo občas kolem 1/2-3/4 metru (je to východní úbočí Praděda, takže je dlouho ve stínu a sníh tam taje pomalu) a měli jsme toho dost, ale stálo to rozhodně za to. Pkud v sobě najdeme ještě tu sílu tohle projít ještě jednou, bude to zážitek je to prostě divočina akdyž jsem ukázala kamarádovi fotky z toho pralesa a řekl jsem mu - "hele, byl jsem v Kanadě, to je, co" tak jen vydechnul a říká - náádhera. Já mu povídám-tak se seber a jdi tam a tam. Bohužel mám trochu výčitky svědomí, rptože to je CHKO, takže tam nemá kdo co chodit, ale zase si říkám (ve snaze zahladit svědomí), že tam jdu jedno v životě, nic neničím, nedělám hluk, tak snad přírodě moc neublížím. A stejnou cestou od toho Ostrého vrchu jdeš kus , když po asi 1,5km odbočíš nahoru do lesa a přes kosodřevinné pásmo vyšplháš na Praděd. To je taky záhul, protože kosodřevina je neproniknutelná a když neznáš směr (vrchol totiž není vidět), tak se nachodíš a nezbývá, než chodit po jeleních stezkách - zvěř je chytrá a přesně ví, kudy projít a jak obejít nesčetné rozbahněné prameny, kterých tam je taky nemálo. Ale stojí to za to - vylezeš na planinu, když mezi ostrovy kosodřeviny spatříš ty nekonečné plochy lesů na Videlské straně, ten prales, kde smrky rostou bezmála 200 let, tak si uvědomíš, jak je člověk malý ve srovnání s přírodou.
Možná to zní nějak zaujatě, ale v životě jsem vidlě hodně hor (naše skoro všechny, hodně v cizině), ale žádné se mi nezapsaly tak do vzpomínke, jako Jeseníky. Mám giga a giga fotek míst, kde jsem byl Xkrát v létě v zimě a vždy, když mi je blbě (únava, smutek, stres) tak se na ty fotky podívám a dodají mi vždy sílu a halvně chtít se zvednout a vyrazit. Les dokáže zázraky.
V létě, když jsou dlouhé dny, chodíme rádi se ženou na hlavní hřeben, po práci, takže tam člověk dorazí v podbečerc, kolem půl šesté, sejdeme kousek z cesty na Břidličnou, kde na její západní straně jsou nádherné skalní útvary a nádherný výhled o kotliny pod Dlouhýmio stráněnmi, napravo a před sebou masív Hrubého Jeseníku směrem k Pradědu a troch vzadu vpravo Jelení hřeb - oblast, kde žije spousta vysoké a v zimě tam padají laviny. No krása.
Ale dost už. Když já mám Jeseníky strašně rád a rád mluvím s lidma, kteří tam prožili ty "staré" časy, v 50. letech, po válce, rád poslouchýám, když mi někdo vypráví, jak to bylo tenkrát, když do papírny do Jindřichova (kde jsem 14 let dělal) chodili třeba 3 hodiny v zimě pěšky, kdy bývaly zimy s metrem sněhu...
No nic, trochu jsem se rozepsal. Jinak na rajčeti mám pár fotek, kdybys chtěl mrknout.Většinou Jeseníky.
[ Link ]