Navštíveno 2846x
Krásná místa, krásné počasí, křišťálové moře a hlavně - liduzprázdné pláže. Co více si přát? Snad jen to, abychom se ve zdraví dožili příštího roku a mnohli se tam příští rok zase vrátit...
Uteklo to jako voda.
Jsme spokojeni a plní nádherných dojmů.
Pěkný Zdeny, napiš kde to je, jestli to není tajný. Taky dávám přednost klidu na dovče před rušnýma městskýma plážema...
22.06.2015, 15:28 |
vomy7 | Upraveno: 2015-06-22 15:29:02
Kde to je ? :)
E: měl jsem dřív aktualizovat :)
To bude Menorca..
Jestli jsi tohle měl pro sebe tak paráda..
Krásná místa, krásné počasí, křišťálové moře a hlavně - liduzprázdné pláže. Co více si přát? Snad jen to, abychom se ve zdraví dožili příštího roku a mnohli se tam příští rok zase vrátit.
Naprostý souhlas..!
Collin: a ještě mnohem více:-)Můžu eventuelně dát pár hezkých fotek - z míst, kam se běžný tůrista nedostane, nebo nemá dostat.
22.06.2015, 18:24 |
vomy7 Zdeny60: já hlasuju pro fotky, vypadá to super :)
A jak si se tam dostal ty? Fotky dávej,tohle vypadá na pěkné klidné místo..
Jistě zde je dost těch, co na Menorce byli. Ti vědí, že de fcato celý ostrov je "něčí". O tom svědčí mnoho cedulí Coto privado, což znamená "soukormý pozemek". Jít s etam může, nikod nikomu nic neřekně, pokud člověk nědělá nějaké nepřístojnosti. Ovšem pak je tam řada míst, kde je coto privado a k tomu zákaz vstupu, navíc z přístupných míst je pozemenk obehnán nízkou kamennou zídkou, občas nenápadným pletivem, ovšem v ístech, kde hrazení tvoří neproniknutelná flora, tam už žádná zábrana není a ani nikod nepředpokládá, že se tam někdo někdy bude hrabat. Ona dvou metrová ostrá tráva, neproniknutleně prorostlá trnitým křovím a k tomu plazivou klečí, to vše na skalách, k žádné velké vycházce v sandálech opravdu neláká. Ovšem najdou se lidé, kteří by rádi věděli, co je "tam dál". Protože jsem tam byli letos již po páté (to není konzervativismus, to je prostě návrat na nádherné oblíbené místo, které splňuje všechny naše představy - člověk by mohl jet tam čo onam, ale zatím není důvod, Menorcu ještě zdaleka nemáme prošlapanou celou), tak to, co "láká" turisty,m to jsem pršli hend pravní či druhý rok a v dlaších letech, včetně letoška, jsme se věnovali tomu, kam lidí fakticky nechodí, a nebo opravdu jen neptané procentíčko návštěvníků. Ale věřím tomu, že spíše ani ne, protože například dostat se přes skalnatý útes, který kjsem si pro sebe nazvali Grand small canyon, není jednoduché a pro "plážáky" to není. Šlo o to, že jsme chtěli vyšphat na jeden ze skalnatých útesů nad mořem, který byl porostlý jednak opunciemi, ale hlavně z ničeho nic měl žlutou batvu kamene. Když jsme se doškrábali asi do půli skalisek, narazili jsme právě na označení se zákazem vstupu. Ten jsme respektovali, protože jednak dole pod útesem byla nějaká usedlost a u ní stálo auto, ale hlavně vše kolem nasvědčoval tomu, že se nejedná o žádný obyčejný kus ostrova, protože za onou usedlostí pokračovala ceta s kamnneo zdí a bránou s kamerou, uměle navršený svah kruhového tvaru, vysekaný, jasně naznačující heliport a v roští ukryté jakési "hlásky", co známe z totalitního pohraničí. Takže jsem výstup vzdali a vrátili jsme se na cestu,. oficiálně zvanou Cemí de cavalls, což je kolem celého ostrova vedoucí bývalá koňská stezka. Po ní jsme se vraceli k místu, jež je na horní fotce, až jsme došli k jedné z nekonečného počtu branek z olivového dřeva, které tvoří cestu pro lidi a dobytek a za ní se v roští zdála býti pěšina, nejspíše vyšlapná od divokých domácích koz. To byla výzva a zase jakási zvědavost, kam nás dovede a co "tam" je. Upříměn, vědět předem, do čeho jsme se pustili, po druhé bychom tam nešli. Stezka po pár desítkách metrů skonšila v neproniknutelném křoví, ovšem protože já ze zásady nechodím zpátky stejnou cestou, jako někam tam, rozhodli jsme se pokračovat dál do skal, údolí a roští. Roští ovšem nikoliv v ěnjakém pejorativním významu, ale ve významu neproniknutelnosti, ovšem malebné krásy. Naštěstí kopce na pobřeží mají maximálně kolem 100-150metrů, čili zdolat je není fyzicky namáhavé, ale jen obtížné - sutiny zvětralých sklaisek, křoviny, horko... Ale malebnost těch míst je silným hnacím motorem. Po hodině prodírání roštím a zdoláváním skalisek a údolí jsme stanuli pro nás v dosud nejrkásnějším místě ostrova, ze kterého jsme objevili rezidenci, kde by se údajně měl jezdit rekreovat nejmenovaný španělský hodnostář - toliko jen kusé info, protože na netu nic není a domorodci netuší, nebo nechtějí tušit a nám bylo žinantní vyptávat se na něco, o čem se nemá vědět. Soukromý kus ostrova, totálně ukrytý před veřejností v útesech, z moře neviditlený kvůli předsunutému malému ostrovu, či spíše z moře vystupujícího skaliska, s božsky udržovanou zelení, přenádhernou pláží, prostě Paradise valley. Ve skalách přes údolí jsme v křoví objevili jakési zděné bunkry, pravděpodobně pro ochranku. Protože jsme přeci jen měli strach, abychom nechytli buď olovo do zadku, nebo něměli nějaký nepříjemný rozhovor s Rambem, zalezli jsem do skal nad mořem, ale z odvrácené strany a tam jsme našli skalní scenérii, tvořenou žlutými a bílými skalami vymletých od vody,tvořící skalní skupltury. Pro obrovské vlny se ale nedlao přiblížit k oři, jednak jsme byli od mlhoviny za chvíli mokří, jednak jsem chtěl uchránit aspoň trochu foťák. Ale za klidného moře se bude dát v pobřežní tůňce jistě koupat, to jsme si jistý a pokud se na M. zase vrátíme, toto bude jistě místo, kde nebudeme obětovat námahy a půjdeme se tam znovu podívat. Je to sice asi 8km od auta přes údolí, kopce a skály, ale stojí nám to za to, být odřený, pořezaný od trav a roští. Když se pdíváte na tu horní forku, tak mluvím o odvrácené straně těch žlutých skal nedjále vzdau, ono to na fotce vypadá, jakoby to bylo za humny, ovšem cesta tam je namáhavá a celkem i nebezpečná, sklály jsou místy dosti zvětralé a štěrkovina ráda ujíždí pod nohama. A přistát o 15-20 metrů dole jen tak v krtasech, to musí být auva:-)
Ovšem ze strany, odku jsem fotil tuto pláž, je právě ten zákaz vtsupu a člověk by musel projít přes soukromý pozemek u té nejzadnější hnědé rezidence a tam jsou značyk "pozor psi". Takže nedoporučuji. Čili jedině to obejít a risovat cestu nad mořem, přes útesy... Dám jednu fotku, i když vím, že bych asi neměl, ale snad nás za to příští rok nikod nezastřelí.
Jinak tato část ostrova (celé severní pobřeží) není absolutné vhodné pro rodiny s malými dětmi. SIce u každého hotelu jsou bazény, ale většina rodin s malými dětmi doplatí na to, že až na jednu dvě pláže jsou ty ostatní daleko, musí se na ně kus pěšky a kdo má rtád samotu (jako my), pka to znamená lézt a šplhat a hledat. Tito lidé pak jsou otrávení, píšou do hodnocení na web, že hotel byl špatný, že na pláž nejezdil výtah a že pláže jsou od hotelu daleko. S těmtio lidmi jsme tam byli před 3 lety a od doby, co tito pržáci napsali na stránky fischera tot "hodnocení" je tam přímo varování, že sever není vhodný pro rodiny s dětmi. pro ně naopak celý jih, kde je řada písečných a přáístupných pláží, ovšem také řádně zalidněných. Jelikož kolega z práce na jih jezdí (aniž jsem tušil, že mám vedle v kanclu Menorxofila, co právě zná ten jih), jeli jsme se tam taky podívat -konkretněš místa kolem San Tomás, ale vše krásné, bílý a žlutý písek, pozvolný vstup do moře-ale u hotelu, dost lidí s uřvanými dětmi a na to už nemáme - člověk chce mít klid. A ten je na severu, i když musí si za ním člověk dojít. OPd místa, kde lze zaparkovat auto, to znamená šlapat denně aspoň 2km tam a dva zpátky - je to jako nic, ale řada lidí to prostě nedá, skončí na první "záchytné " pláží a o tom je to kouzlo, že čím dál člověk jde, tím méně lidí potká,až nakonec najde kousek naprosto uzvařené plážičky, 20 metrů dlouhé, mezi skalami, kam opět normální turista nepjde, protože ho odradí šplhání po útesech nad mořem, aniž by tušil co "tam " je za nádheru. My takové místo máme, samosebou neprozdradím, kde je, protože za 4 roky (první rok jsme tam nebyli, neměli jsme půjčené auto) jsem tam nepotakli živáčka, není tam odnikud vidět a to ani z moře příliš ne, protože na poholed nehostinné skály nenabízejí nic moc k vidění. Ovšem, když člověk přijde na to své... Pláž je oblázkováa to je obrovská výhoda proti písečným protože i za silného vlnobití je voda nezčeřená pískem a je stálě křišťálově průzračná. Kameny u břehu tříští vlny, taklže ačkoliv kvůli vlnám s eplavat nedalo (5 dní ze 7 foukal severák, takže vlyn byly hodně veliké a vlézta do nich znamenalo téměř jistou smrt či aspoň těžký úraz - člověka by to o ty ostré útesy rozmašírovalo na kaši). Takže vlézta si do tůňky za vlnolam a nechat se masírovat perličkovou masáží, pozorovat kormorány a hodit za hlavu starosti...
Nebudu spát víc, to nemá cenu, ale řeknu jen to, že viděl jsemv životě dost velký kus světa, ale tento ostrov prostě přirostl mně i mé manželce k srdci a jak pravil delegát, z Menorcy nelze odjet nespokojený. I když výjimka v podobě jedné pražské rodinky se našla...
A co je obrovskou devízou Menorcy, konec rozestavěnosti. Takže kapacita se už dále zvyšovat nebude.
PS: nečtu to po sobě, takže překlepy prosím nekomentovat. Jako bonus mou přidat recenti na Seat Leon 1,2TSI, se kterým jsem najel asi 500km:-)
Tady je ta rezidence.
A tady Grand Small Canyon
A tady je "naše" Rajské údolí. Fotogragie ale zdaleka nevystihuje obtížnost sestupu:-)
22.06.2015, 20:30 |
gizmi | Upraveno: 2015-06-22 20:33:02
Zdeny: asi te na jednu stranu chapu, ale na druhou jsi BLAZEN. Staci spatne slapnout, potkat nejakou havet, nebo se spatne podivat na nekoho, kdo ma strezit neci misto a .... :D Me by to za ten klid asi nestalo. Rodice ted mam v 3. nejluxusnejsim hotelu v Bulharsku, kde je vstup 18+, takze nepotkas zadne decko, na pokoji 2x TV, koupelna s vanou i sprchacem, vyhled z terasy naprosto uchvatny a na plazi svaty klidek :) Jen to chce hledat hotely 18+ ;)
PS: loni mamka spatne slapla 2. den ze 14 v Bulharsku, praskl sval a hrozila embolie, takze okamzity prevoz do nemocnice. Ani nevis jak jsem byl rad, ze nekde nelezla a ze byla v relativne vzdelane zemi + mela zaplacene dobre pojisteni.
Ano, to máš pravdu. Ale každý je nějaký. Mě osobně se pár příhod již stalo, například loni na stejném místě jsme se ženou bojovali o přežití a to do slov a do písmene, když nás chytnul podvodní protiproud v místech, která jsme znali a měli jsme co dělat. Žena mi pak v jedné chvíli řekla, že už to vzdávala. Mně se podařilo dstat nás oba z vody ven. Pak se se mnou uthnul kus kamene, když jsem fotil na útesu opunice. Spadnul jsem asi o 5 metrů dolů do roští a kamení, byl jsem dodřený a omlácený, ale foťák to přežil bez úhony, zato do lokte se mi zapíchaly bodliny z kakturu a měl jsem ho oteklý asi 14 dní. Letos v březnu jsme šli na tůru v Jeseníkách na sněžnicích. V místech, kd se říká Ve stržích (pod Keprníkem) jsem ukloznul na zledovatělém svahu a utrhnul jsem si stehenní sval. Cesta k autu byla očistec - 4km, z toho trasa pod lanovkou z Čerňavy pěkně po svých na Ramzovou. Následky na doživotí a cítím to dodnes. Jo, hanstringové svaly:-) Loni v červnu, dva dny před odletem na dovoleno, jsem uklouznul na mokrých kamenech v Jelením potoku a po zádech spadnul mezi kameny v tůňce, sice výška asi dva metry, ale auva to byla veliká. Zatím to vypadá, že jsem měl vždy štěstí, tak to snad vydrží. Ale po příhodě s loňským zpětným proudem už jsme zůstali radši tam, kde se bylo čeho chytit, na útes jsem zcela ke kraji nelezl. Ale - jedna věc se nám stala, nebo spíše řečeno - uvědomuji si, co se mohlo stát. Loni a předloni jsem si našli místo ve skalách, nádherné, opuštěné, ne příliš daleko od hotelu, kde jsem seděli ve stínu pod skalním převisem. Letos byl převis urvaný - kamínek velikosti přibližně koule o průměru nějakých bratru 8 metrů:-)
Chápu, že to vypadá jako hazard, ale není to tak, prostě se to jen tak přihodí. Ovšem fotky pak stojí za to a zejména ta s těmi opuncimei na útesu má své kouzlo:-)
PS: na Menorce nejsou jedovatí hadi a jediné, co tě tam může štípnout je mořské hovado. To mě zoblo letos a docela to cítím. něbo zdivočelý zatoulaný bejk:-))) Nebo kozel:-)A orli na člověka neútočí.
Jo, a ještě jsem chtěl říct, že zásadně nehledáme ubytování v hotelu panelákového typu o deseti patrech s 6*. Dáváme přednost apartmánům stavěným v místním stylu, s členitými tvary, křivými zdmi, ale s duchem. Hotelů o 6* jsem si užil za život nad hlavu a naštěstí,žena do hotelů taky nechce. A ta stavení na severu Menrocy jsou opravdu nádherná a žádný sebelepší moderní hotel nemá tu duši. Nemohu te´d vloži fotku, ale zítra dám, aby bylo patrné, o čem mluvím. Za celý týden jsem neměli zapnutou televizi, nebyl jsem na internetu, neslyšel jsem hrát muziku s výjimou nějakého pouličního saxofonisty v Mahonu (mj velmi slušného, což jako bývalý hráč na tento nástroj mohu posoudit), nepotřebovsli jsem klimatizaci ani vodní postel, ale ráno pos nídanijsme vzali auto a vypadli do skal, courat po nedotčené přírode a vraceli jsem se až veer v 8 na večeři. Tak to děláme i unás, ráno se sbalíme, vypadneme do hor a jdeme tam, kde lidé nechodí užíváme si klidu a ticha, k tomu něco nafotím... Pravda, pokud je na nebi ten pán, který má nad vším neomezenou moc, věřím, že přimhouří oči a snad nás příliš nepotrestá, když se svěřím, že například týden před dovolenou jsme objevili krásu Velkého kotle, ovšem trohu mimo turistické stezky. Samosebou, o tom, že je absolutní přísný zákaz vstupu přímo do Kotle, není třeba polemizovata vímě, co se smí a co ne. Nicméně, pod Kotlem přebrodit Moravici a vylézet starým pralesem pod Velký Máj, za to nás snad na skřipec nenatáhnou, ale vidět na živo nekrásnější kout Jeseníků se záplavou žlutých úpolínů, to stojí za námahu a pár šrámů. Výstraha samosebou byla - šlápnul jsem na zmiji, naštěstí jsem ji přišlápnul hlavičku v měkké trávě, takže ona přežila a já s leknutím taky-moc příjené to nebylo, ale naštětsí zmj není pro zdravého člověka smrtelně jedovatá, i když připouštím, že kousnutí v aném místě by komplikací rozhodně bylo, o tom žádná. Leč vše dobře dopadlo a zážitek na dlouhou dobu. A takový sníh u nohou v červnu, k tomu mraly potoků, potůčků, skalisek, květů - kousek od baráku. Jsem rád za to, že tuto krásu máme a v duši se utěšuji tím, že jsem tam byl, šel jsem oklikou, snad jsem neponičil nic vzácného, protože jsem šel pralesem pod hraničníky a borůvčí to přežije. A jednou, za dvacet třicet let možná vzpomenu na to, jaká byla ještě v Jeseníkách divočina. K tomu jednu maličkou příhodu. Před časem jsme šli podobnou trasu. Ráno v 7 z Hvězdy autobusem na Ovčárnu a po stezce nad Velký Kotel. Tenkrát po prvé jsme jej podešli posdem pralesem, to jsem šlápnul na tu zmiji. Když jsem se vyškrábali na hřeben a vraceli se na Ovčárnu, chtěl jsem si udělat jen dokumentační fotku Petrových kamenů, prpstě jen cvak, že jsme tu byli a v tolika tolik hodin. Abych neěl v zábětu lanovku, přelezl jsem zábradlí a od značené stezky jsem po cestě popošel asi 15 metrů, když se za mnou z kosodřeviy ozvalo - "Kam jdete?" 6e jsem se lekl, není třrba zdůrazňovat. V kosodřevině totiž číhala slečna z ochranné služby Jeseníků při HS a odchytávala ty, kteří by nerespektovali absolutní zákaz vtsupu na Petrovy kameny. Dali jsme se do řeči a dověděl jsem se, že může dát pokutu do výše 2000Kč. O tom, jak by to z některých lidí vymáhala, jsem moc nepřemýšlšl, ale co je důležité, může na pomoc zavolat HS, která sídlí asi půl kilometrů dolů a ta si s hříšníkem poradí raz dva. Jak jsem se dověděl, tak v jistých případech má podbné pravomoci, jako PČR a když je nejhůř, tak PČR zavolá. A že výlet policejního auta na Ovčárnu není levná věc, není třeba diskutovat. Naštěstí řada podobných přestuplů se řeší domluvou, lidé pochopí, že s etam prostě nesmí, otočí se a jdou pryč. A jsem rád, že to tak je. Sic v zimě tam vede doslov dálnice, ale to není ostraha tak kritická, i když kamaráa tam odcghytli na běžkách i v zimě a vyhnali je pryč. prostě, je to správné. Byl jsem tam, dokonce v létě, ale dával jsem si setsakra pozor, abych něco nezničil, udělal jsem fotky a pryč. A vím, že po druhé tam nepůjdu, prostě toto respektuji. O to větší mám pak radost, když narazím na nějaké vzácné rostliny, nebo zahlédnu batolce červeného. To si pak vždy říkám, že toto stojí za to přírodu si chránit. O to více mě mrzí, když někde najdu pohozené petky či mor denšní doby-papírové kapesníky, nebo někoho řvát v lese, nejlépe lufťáky v sandálech, kteří někam jdou a a ni neví kam a proč.
To jsem trochu odbočil z Menorcy domů:-)
paráda ... počkám na tu fotku ...
Aha, Menorca teda pěkná, tam jsem ještě nebyl... Každopádně já si také rád udělám výlet a jedu případně jdu někam, kde je málo lidí, ale na takové dobrodružství s prodíráním křoví a chození po soukromých pozemcích kolem střeleckých sil, tak to zase ne... :D Byl jsem na Kefalonii a bylo to hodně príma a dalo se na ty divoké pláže dostat relativně "rozumně". Tak hledám nějakej tip na letošní dovču. Už jsem z toho trochu ztracenej, ale nevzdávám se :)
