Ahoj. Dnes jsem se rozhodl jet s dětma vlakem na výlet do 8km vzdálené obory s jeleny. Já jel vlakem asi po 15-ti letech a co jsem zažil, mi znechutilo cestovat tímto prostředkem zase na dost dlouho a příště raději pojedu autem nebo na kole. Koupil jsem si na místní žel. stanici jízdné pro jednoho dospělého, jedno dítě ve věku 9 let a jedno dítě ve věku 5 let se ZTP. Byly mi vydány dvě jízdenky. Jedna byla psaná na malýho se slevou ZTP, na kterého mám průkazku a tím pádem byla napsána na jízdence formulka se slevou ZTP, to je v pohodě. Druhá jízdenka byla napsána na dvě osoby a dole formulka "se slevou pro dítě mezi 6-15lety". Nasedneme do vlaku a při kontrole jízdenek jsem byl sprdnut, kde mám průkazku, která dokladuje slevu na dítě mezi 6-15lety. No a že tento průvodčí jede i zpátky při zpáteční cestě a že si do té doby mám dát průkazy do pořádku. Nevím, kde bych to měl na zastávce, kde není stanice ani vyřizovat, natož co vyřizovat. No jeli jsme zpátky a opravdu stejný průvodčí a že kde mám ten průkaz. Jelikož jsem ho neměl, tak jsem mu nabídl, již v tu chvíli po druhé, že jestli mu jde o doplacení čehokoli, že mu to doplatím. Nechtěl!!! Z toho jsem usoudil, že se chce ukázat a prý že by mu stačilo, abych mu dokázal, že je dítě moje. Když jsem se mu snažil vysvětlit, že na nové občanky se děti psát již nemusí (info z okr. úřadu) nebo se dokonce nepíšou, tak že on prý děti v občance má. Říkal jsem mu, že příště raději budu při cestě vlakem vozit rodný list dětí, aby bylo birokracii v ČD učiněno za dost. Pročítal jsem si přepravní podmínky ČD, kde se opravdu píše, že se má při kontrole doložit, nárok na slevu průkazem, ale u dítěte ve věku 9 let bez ZTP jakým? To mám nechat dělat pro dítě, které jede vlakem jednou za X let nějaký průkaz?
Hele ja nevim,ale byl nejak neprijemnej?Co vim,tak po nich docela slapou,chodej revizori......
Ta prepravni a tarifni politika je neprehledna,souhlasim.Za to ale nemuze pruvodci.
No že byl svým jednáním příjemný a vstřícný vysvětlit, co vlastně nemám a co po mně chce...... Neříkám, že jsem starý, ale už něco pamatuju a vlakem jsme s rodiči jezdili často, protože jsme v rodině neměli auto, ale tohle jsem nečekal. Děti nevěřícně koukali a já měl sto chutí vystoupit.